… pořád je buď moc teplo nebo moc zima, moc mokro nebo moc sucho a oni ho pořád nutí něco pěstovat a produkovat. To se pak nelze divit, že zemědělci semtam hrábne a jde zablokovat silnice.
Aktuální problém se týká výkupních cen mléka. Ty se zemědělcům zdají příliš nízké. Cenu patrně snížila zahraniční konkurence. Pokud se zemědělcům nevyplatí nějaké náhradní řešení (například prodávat mléko přímo koncovým spotřebitelům), pak ať toho nechají.
Každý z nás řeší ve svém pracovním životě situace, kdy něco probíhá ne zcela ideálně a je potřeba se tomu přizpůsobit a vyřešit to. I já. Dosud mě ale nikdy nenapadlo říct: „Hele šéfe, vyserme se na vymýšlení chytrého a konstruktivního řešení, půjdeme prostě zablokovat silnice.“ A doufám, že mě to ani nenapadne.
Je-li mléko z ciziny levnější tak, že mu tuzemský producent nemůže konkurovat, tak sice někde něco smrdí (patrně zahraniční dotace), ale řešení je jediné – jít dělat něco, v čem konkurovat lze. A to navzdory dotacím – pokud je někdo ochotný dotovat mléko, které se k nám dováží, pak ať to dělá. U nás se pak s mlékem nemusí zatěžovat tolik lidí a mohou dělat něco, v čem jsou více konkurenceschopní.
Je-li to levné mléko z ciziny méně kvalitní než naše, pak má vyšší cena našeho své opodstatnění (do určité míry).
Řeči o zemědělské soběstačnosti považuji dnes za celkem zbytečné: pokud by (hypoteticky) nastala situace (nepravděpodobná), která bude soběstačnost skutečně vyžadovat, nenastane ze dne na den a mělo by být možné se na ni připravit. A patrně to vyjde i levněji, než pár desetiletí celoevropsky dotovat zemědělskou nadprodukci.
Ale dnes je v módě něco jiného: dohlížet, regulovat, nařizovat, omezovat, danit, dotovat. A když se v tomto složitém procesu něco pokazí, zanadávat na tu neviditelnou ruku trhu, jak nefunguje…